Stožár story …
Celé to začalo někdy začátkem srpna přečtením inzerátu na hamradio.sk. Edo OM3ED prodával 15m trojúhelníkový příhradový stožár.
Jelikož jsem už dříve po něčem podobném poškolil napsal jsem mu a po pár mailech mi Edo poslal fotky. Zkonzultoval jsem to s odborníky a rozhodl jsem se koupit to.
Celý dovoz byl trošku komplikovanější, než jsem předpokládal, neboť nakonec se ukázalo, že Edo bydlí ne v Blave ale až v Kitsee, co je v Rakousku. Všechno se ale nakonec podařilo a 18.srpna jsme stožár dovezli na chalupu. Na další týden jsem si naplánoval dovolenou.
Stožár jsem rozložil za domem na kajlíky a začal s testy. Vysunul jsem ho, zasunul a zjistil, že stožár nelze vysunout do celé výšky, neboť v jednom bodě byl řetěz pod výztuhou. Všude jinde byla nad. Vypadalo to na chybu při skládáním kompletu, mechanická chyba – prostě lidská chyba. Nezbylo nic jiného než výztuhu stožáru flexkou přepílit a řetízek přehodit. Potom už šlo všechno hravě a stožár se skutečně dal rozvinou do 15m délky. Možná právě kvůli této chybě ho dva bývalí majitelé také prodali, no my jsme si s tím poradili.
Pokračoval jsem s čištěním, odrezováním, kartáčováním drátěným kartáčem (dvě jsem zničil), broušením a natíráním barvou na rez. Problém mi však dělalo počasí. Ráno než byl na místě také byl stožár ještě orosený a přes den se na slunci nedalo vydržet déle než 15 a rozhodli jsme se vynechat 70cm a jít pouze 2m. Slunce zapadlo v 18h ao půl osmé už zase byla tma. Šlo to velmi pomalu, ale nakonec jsem stožár měl kompletně 2x natřený.
Mezitím jsem začal s námětem od Igora OM6CI projektovat konzoli jako podstavu pod stožár, kliku na zvedání stožáru a celkově strategii zvedání a kotvení. S materiálem mi velmi pomohl kamarád Pišta z Detvy, který mi nejen daroval materiál z odpadu, ale přesně mi ho i vodním paprskem nařezal přesně podle podkladů, co jsem mu poslal v Autocade. Spolu s tátou jsme se pustili do podstavy. Otec řekl, že si opravdu po dlouhé době z chuti zavařoval. Veškerý materiál jsme použili z odpadu připraveného do sběru.
Konzole rostla jako z vody as výsledkem jsme byli všichni spokojeni. Nebyl to samozřejmě žádný profesionální výrobek hodný výstavy, ale vždyť jsme přece amatéři - radioamatéři.
Zůstalo ještě vyvrtat pár děr a mohli jsme se pustit do malování. Nakonec jsem začít vyměřovat kde přesně v zahradě bude stožár stát. Za prvé, abychom kvůli kotvám mohli vyjet z humna s traktorem a za druhé, aby stožár v případě, že padne nepadl na střechu. Jinými slovy někde do středu zahrady. Začal jsem s hloubením jámy 800x800x1200. Pořádně jsem se namakal, nakolik půda byla jako na vesnicích bývá samý kámen. Na cestě před domem jsem lopatou posbíral štěrk - pozůstatek zimního posypu. Dno jámy jsem vyložil tímto štěrkem, položil do něj konzoli a obložil kameny a vše pracně vycentroval vodováhou do roviny.
Následně jsme zbouchali šalung a začátkem září jsme to ve trojici zabetonovali. První etapa byla skončena a základ mohl začít zrát.
Já jsem se opět ponořil do Autocadu a začal s počítáním ocelových a horolezeckých kotevních lan. Sestavoval jsem seznam materiálu potřebného ke kotvení: napináky, karabinky, lanové svorky atd. atd.. Původně jsem plánoval stožár kotvit na čtyřech místech po 90° ve třech místech stožáru s tím, že v jednom místě kotvení umístím kliku, která ho bude zvedat. Toto jsem ale po konzultacích as ohledem na celkovou váhou stožáru s anténami velmi rychle zavrhl a vedle základu jsme zabetonovali tzv.. dvíhačku. Zvedačku tvořila 50mm trouba na vrchu zakončená kladkou.
Nakonec jsme na zvedačku navařili po domácku vyrobenou kliku, která navíjela ocelové lano a tím měla svinutý stožár zvednout ze země a postavit. Nevšimli jsme si však, že námi použitá trouba zvedačky byla ze dvou kusů a při testovacím zvedání stožáru se trouba právě v bodě spojování troubu ohnula. A to pořádně. Dále jsme se báli pokračovat. Pořádně se také ohnula i klika a bylo zřejmé, že takovou klikou stožár nezvedneme, chtělo by to nějaké převody…No nic, hlavně bylo jasné, že zvedačka musí ze základu ven a musí tam jít mnohem hrubší trouba nebo alespoň silnostěnná. Jsme prostě jen lidé a děláme chyby, na kterých se učíme. Nehorázně vysoké ceny silnostěnných trubek nám ale nakonec vnukly jiné řešení.
Ohnutou část trouby jsme spílili, sbíječkou jsem udělal v základu díru a vedle sebe jsme nově zabetonovali dvě stejně vysoké trubky. Ty jsme mezi sebou vyztužili pásovinami a vše jsme řádně pozvařeli. Do trubek jsem nalil tekutý beton a nabil 2m roxor. Někdy jsme dělali až dlouho do noci.
Řeku-li už tohle ohne, tak potom nevím… Není to na oko pěkné řešení, ale v daném okamžiku bylo vyhovující a hlavně nejlevnější!!!
Dalším problémem byla klika, zde jsem se opět nechal inspirovat Igorem OM6CI a zakoupil jsem navíjecí kladku s převodem, která podle papírů měla zvednout 800kg. Na novou zvedačku jsme tedy navařili 6mm desku, o kterou jsme třemi šrouby uchytili naviják.
Vše bylo připraveno ke zvedání. Zabili jsme 4 kotvy natáhla ocelová lana a stožár napoprvé bez jakýchkoli problémů postavili. Potom jsme stožár zvedli na plnou výšku a přidali střední a vrchní kotvící lana, na které jsem nakonec koupil 6mm lodní kotevní polypropylenové lano.
Na vrchu stožáru byla nějaká 1,5m vojenská trouba, která mi ale nevyhovovala. Proto jsem ji zkrátil a osadil na ni rotátor. Tím se ukončila druhá etapa a čekalo se na anténu. Z Tater jsem donesl 2el Yagi pro 20/40m, kterou jsme používali jako OM0A a která po větrné smršti nyní značně deformovaná ležela v dřevaři na druhou šanci.
Anténu jsme poskládali a okamžitě šla na stožár – tady je výsledek. Měl jsem obavy jak si anténa poradí s protilehlým kopcem, který stíní rovně směr Pacifik. Ale první testy dopadly dobře a v logu byly T32C i TX7M.
Jelikož se zvyšoval sluneční tok, bylo škoda nevyužít stožár i na jiné antény, proto jsem zanedlouho přidal nad 20/40m Yagi ještě i 2el DK7ZB na 15m.
Konečná verze tak vypadá zatím následovně. Dole 2el Yagi na 40/20m a hore nad ňou 2el Yagi na 15m.
S takovou sestavou jsem zatím spokojen, ale v hlavně už mám promyšlené, jak by to tam mělo vypadat ve finální fázi. Uvažuji, že na stožáru budou ukončeny antény na pásma 160, 80, 40, 20, 15 10 m. Nad Yagi pro 15m přijde ještě anténa na 10m. Pod rotátorem bude relé box, kde se ukončí kromě Yagin ještě i antény na 80 160 m. K relé boxu jsem natáhl 50m LAN kabelu, kterým přes transceiver budu ovládat přepínání jednotlivých antén. Nemělo by se mi tedy už stát, že sice stanici mám přepnutou na 10m ale výkon pražím do 15m.
Takže tohle byla moje letno – podzimní stožár story o tom, jako na středním Slovensku si jeden mladý začínající DXman začíná plnit své sny o dobrém stožáru, dobré anténě, dobrých podmínkách a krásných spojeních.
Nyní je leden a zdá se, že stožár přečkal první zimu. Antény ladí a už jsem zaknihoval i první úspěchy jako např.. OM rekord CQWWSSB v kategorii SO 40m Low Power. Když se s odstupem času obhlédnu zpět, s radostí musím konstatovat, že je za námi kus poctivé roboty, za kterou by se určitě nikdo nemusel stydět a že to bylo hezké léto.
V poslední řadě bych rád poděkoval celému podpůrnému týmu, bez kterých by mé plány zůstaly pouze na papíře. Jmenovitě jsou to: Janči, cyro, Rok, Maroš, Igore, Vilo a Pišta. Děkuji přátelé, doslech.
Děkuji za pozornost, Štěvo OM7KW
